Montessori pedagogika učí děti prožít odpovědný život

Na rozvoji dítěte se podílí velké množství faktorů. Je podstatné tedy nabídnout dítěti dostatek podnětů pro jeho co nejkvalitnější rozvoj, který následně ovlivní celý jeho budoucí život. Právě na poskytnutí vhodných pomůcek a adekvátního prostředí je zaměřena filozofie Montessori pedagogiky.

Jedná se o alternativní vzdělávání, které předpokládá přirozený zájem dítěte na jeho vývoji. Dítě zde tedy není pasivním posluchačem plnícím povely, ale aktivním tvůrcem při procesu svého vlastního vzdělávání a výchovy.

Historie Montessori pedagogiky

Celý systém vychází z myšlenek Marie Montessori, dle níž je i pojmenován. Ta se narodila v Itálii roku 1870 v obci Chiaravalle. Prosadila si studium lékařství, které bylo v této době přístupné jen mužům, a roku 1896 byla jako první žena v Itálii promována lékařkou.

Po studiích se začala věnovat výchově a vzdělávání dětí a dosáhla v této oblasti vynikajících výsledků. Roku 1902 ukončila studium pedagogiky, experimentální psychologie a antropologie na univerzitě v Římě. Její podstatnou hypotézou je přesvědčení, že každý člověk má přirozený sklon k vývoji. Tedy dítě v podnětném prostředí za pomoci vhodných pomůcek získává přirozený zájem, vhodné návyky i vlastní názor. Za svoji práci byla Maria Montessori dvakrát nominována na Nobelovu cenu míru.

Metody Montessori vzdělávání

V tomto systému výuky nejde tedy primárně o to, aby dospělí učili děti všemu potřebnému, ale aby je k poznání nechali dospět samotné především skrze jejich vlastní tvořivost. Metoda Montessori pomocí vhodného prostředí a patřičných pomůcek podporuje přirozený vývoj dítěte, pomáhá mu zažít si vhodné návyky i vytvářet vlastní názor na svět kolem něj. Podstatou této metody je respektování individuality jedince a jejím cílem je výchova svobodných bytostí s vlastním názorem, který se nebojí před okolím prezentovat.

Důležité v aplikaci tohoto systému vzdělávání je využití tzv. senzitivních fází vývoje dítěte. Jedná se o období, kdy je dítě citlivé pro určité činnosti a právě tyto fáze by měly být pro tuto činnost využity. Pro Montessori pedagogiku je tedy nezbytná individuální práce s dítětem tak, aby byly příhodné okamžiky v jeho vývoji rozpoznány (u každého mohou nastupovat v jinou dobu) a účelně využity.

Dítě zde sehrává roli svého vlastního učitele. Samo si zvolí činnost, které se bude věnovat, vybírá si čas, po který bude pracovat, i místo, kde bude práci provádět. Zároveň si dítě samo rozhodne, zda bude pracovat samo, ve dvojici či ve skupině dalších dětí. Úkolem učitele není zadávání úkolů, ale spíše dohled nad dítětem, nad tím, aby dokončilo svou práci a řádně po sobě uklidilo veškeré pomůcky. Dítě zde však není ponecháno bez jakékoliv činnosti, jak by se mohlo zdát. Učitel zde koordinuje činnost dětí a snaží se najít dítěti takovou aktivitu, která ho zaujme.

Pokud se dítěti něco nepodaří, chyba mu není vytýkána, ale je vedeno k dalšímu procvičování a opakování dané činnost. Chyba je tedy brána jako přirozený okamžik v procesu učení. Učitel zde má tedy roli rovnocenného partnera, který dítě provází na jeho cestě poznáním. Podstatnou je pozitivní vztah dospělého k dítěti. Dítě potřebuje získat pocit bezpečí, úspěchu, sebevědomí a dostávat pozitivní odezvu na svou práci.

Oblasti, v nichž probíhá vzdělávání

  1. Praktický život: Zde jde o manipulaci s předměty běžného života, dítě zde poznává věci a jejich funkci, učí se zároveň péče o vlastní osobu. Mezi činnosti, které se dítě naučí, patří např. zavazování tkaniček, mytí rukou, prostírání stolu, jednotlivé oblasti sociálního kontaktu či kontrola pohybu. Při cvičeních s různými materiály děti poznávají přesýpání a přelévání, dítě si vyzkouší pracovat s odlišnými objemy a tvary nádob. Při těchto činnostech zároveň dochází k rozvoji trpělivosti, přesnosti, pořádku a koncentrace.
  2. Výchova smyslů: Smysly jsou podstatné pro celou představivost jedince, jejich prostřednictvím dítě poznává okolní svět, chápe jej a následně si na něj tvoří vlastní názor. Pro prohlubování vnímání a rozvoj smyslů je užíván pestrý smyslový materiál, který dítěti slouží jako klíč k diferenciaci různých předmětů, jejich srovnání, třídění či pojmenování.
  3. Matematika: Matematické pomůcky pro zlepšení vnímání slouží k pochopení zákonitostí světa a podpoří vynalézavost dítěte. Matematický rozvoj začíná již v prenatálním období. Mezi matematické aspekty patří: rozlišení sebe a ostatního, vnímání délky, šířky a výšky; vnímání dimenzí; porovnávání velikostí a forem a experimentování.
  4. Jazyk: Dítě se učí jazyku dle prostředí, v němž vyrůstá. Je tedy důležité nabídnout mu dostatek podmětů v jeho vývoji tak, aby byla podpořena jeho vyjadřovací schopnost. Byly tedy vyvinuty materiály, které podporují rozvoj řeči, čtení a psaní.
  5. Kosmická výchova: Dítě poznává vlastní já, objevuje však i celý okolní svět spolu s jeho vztahy - poznává vlastní rodinu, město, zemi, ale též Sluneční soustavu, jejíž jsme součástí, a objevuje okolnosti vzniku života na Zemi. Také proniká více do života rostlin a živočichů. Informace získané z kosmické výchovy pomáhají dětem pochopit řád světa a nalézt v něm své vlastní místo. Jedná se o jakýsi integrující prvek celého systému pedagogiky.

 

Jaký je váš názor na alternativní pedagogické směry? Máte nějakou zkušenost s Montessori pedagogikou?

Montessori pedagogika učí děti prožít odpovědný život patří do témat
  • dát dítě do alternativní školky ? Rajce+Jogurt 03.08.2009 18:52:09

    Pokud ta školka nebo škola bude opravdu kvalitní tak ano, jsem 100% pro alternativní vzdělávání. Ale často se stává, že děti které vyjdou z těchto škol/ek jsou rozmazlené a trochu líné a mají problém se zapojit do dnešního pracovního světa „stresu“ a „rychlosti“ a technologií. Tak nevím, myslím že nějaký kompromis by byl super.

Přidat příspěvek k tématu

* Povinné pole

Školák a předškolák patří do témat

Adresář

Diskutujte na téma Školák a předškolák

Píšeme jinde


Zdravě.cz na Facebooku